Komentáře: Rétorika politického procesu

Od: Anonym

Anonym — Sat, 27 Feb 2016 09:02:40 +0000

Od: pdf

pdf — Tue, 04 Aug 2009 15:48:21 +0000

A ještě
si vyhledejte něco o operaci Splinter Factor (nebo o Noelu Fieldovi, Allenu Dullesovi)
Ať máte obrázek úplný.

Od: AK

AK — Fri, 24 Jul 2009 22:14:22 +0000

Jen tak mimochodem…
Fráňa Zemínová, ne Zemínková… Ale to už jsou detaily… Strašně silná ženská, právě ji do obličeje vyhrožoval Gottwald v prvorepublikánském parlamentu, že jim zakroutí krky, jak se to naučili od boševiků v Moskvě… Možná že všeobecná známost tohohle citátu ji zachránila při procesu život, dostala „jen“ 20 let…

Od: Autor

Autor — Fri, 24 Jul 2009 12:28:48 +0000

komentář
Musím trochu přehodnotit – když si vezmu naprosto pevný a konzistentní postoj Fráni Zemínkové, i ten byli schopni prokurátoři agresivně využít ve svůj prospěch…

Od: Milan

Milan — Mon, 20 Jul 2009 21:40:59 +0000

Další krok
Rozhodně bych autorovi doporučil, aby sáhnul po knížce Karla Kaplana: Druhý proces. Praha 2008. Jsou zde mimo jiné otištěny výpovědi přeživších odsouzených z tohoto procesu z doby rehabilitačního řízení a pro další úvahy o tom, jak se diskurs nové doby dostával do hlav lidí zvyklých ze svého profesního na jiné myšlení a vyjadřování, jak si neuměli představit, co je v soudní síni čeká, jak neměli ani tuchy, do jakého stroje spadli, je tam mnoho materie… Zvlášť třeba doporučuji výpověď JUDr. Křížka…

Od: Jaromír

Jaromír — Sat, 18 Jul 2009 22:02:44 +0000

AK má pravdu,
když píše o promarněné šanci.Sám jsem si to neuvědomil,protože jsem v podstatě pamětníkem a také jsem si o tom něco přečetl.
Poznání této nedávné historie by už konečně měla dávat škola , domnívám se, že zatím tak nečiní.

Od: AK

AK — Sat, 18 Jul 2009 11:07:44 +0000

To autor 2
Takže suma sumarum: proces už měl profesionální inscenátory, ale pracoval s amatérskými aktéry, a bylo to především nezvládání rolí ze strany soudců a prokurátorů, co obžalovaným umožnilo provádět ve větší míře svou obhajobu. Pozdější procesy byly již „ukázněné“ z obou stran, a to často i kvůli tomu, že na obou stranách stáli komunisté: vedle strachu ze smrti a z mučení totiž na ně bylo možno útočit i apelem, že svým odporem při soudu poškodí velkou ideu komunismu, v níž stále věřili (viz Londonovo Doznání). Jenomže tohle všechno mělo být řečeno ve Vadasově dokumentu, a vy jako divák jste měl nárok tyhle informace v jeho rámci obdržet a sám si zvážit, jak s nimi naložíte. To se bohužel nestalo, proto když jsem výše napsal, že je mi z Vašeho příspěvku smutno, myslel jsem spíše na promarněnou šanci toho dokumentu, ne na Vaši schopnost a ochotu se o těchhle věcech informovat a pokoušet se o vytvoření samostatného názoru na ně…

Od: AK

AK — Sat, 18 Jul 2009 10:42:09 +0000

To autor
Máte pravdu v jedné věci, že scénář „předváděného divadla“ se plně rozvinul až u dalších procesů, tady ještě z role vypadávali jak žalobci (tehdy ještě žalostní amatéři), tak i obžalovaní – to však nic nemění na faktu, že už zde přicházeli obžalovaní do soudní síně s naučenými texty, které podle původních představ inscenátorů měli jen odříkat. To je vcelku jasné ze záznamů porad, které se dochovaly (odkazuje na ně např. Kaplan 2008). Takže jejich rétorika se odvíjela od „naučeného“, z něhož někteří (Horáková, Peška, v případě připomenutí sovětských procesů v 30. letech i Kalandra) v některých etapách procesu vybočili ke sdělení osobní výpovědi, jež nebyla ve scénáři. Jinak – pokud si znovu poslechnete výpovědi Horákové, tak tam častokrát najdete jasnou distanci od komunistické rétoriky, protože ona jako vzdělaná právnička používá formulace typu: „mám-li zájmům československého lidu rozumět způsobem, jak mi to bylo vysvětleno, pak jsem úmyslně škodila zájmům československého lidu“.

Od: Autor

Autor — Sat, 18 Jul 2009 00:35:31 +0000

Re: AK
Díky za zajímavé a poučné reakce. Tu poslední ovšem těžko mohu akceptovat bez výhrad – je nicméně pravdou, že vidím jen část toho, co se dělo. To co se dělo za zavřenými dvěřmi zůstalo zraku laika skryto a nejspíše to bylo blízko tomu, co uvádíte. Přesto však mám dojem, že pracujete spíše s kontextem procesu se Slánským, kde obžalovaný skutečně jen odříkával memorované věty, kterými se sám usvědčoval. To zde ovšem neplatí! Obžalovaní se přese vše hájí, nad odpověďmi uvažují. Svobodná vůle zde stále je vidět, a právě proto je mi otázkou, proč její existence nebyla využita i v mnou uvedeném smyslu…

Absolutně se nesnažím zpochybňovat celkové hrdinství obžalovaných. Koneckonců, napsal jsem spíše teoretickou úvahu – každý ji může legitimně odmítnout se slovy: „Co vy byste na jejich místě…“

Od: AK

AK — Fri, 17 Jul 2009 20:36:11 +0000

Bojím se, že to základní o procesech pořád ještě nevíte…
Přečetl jsem si Váš příspěvek a je mi z něho hodně smutno. Takže: 1) neviděl jste dokument „jak tomu ve skutečnosti bylo“, ale částečně již zpracované podklady pro komunistický propagandistický film, který se pak nerealizoval. 2) Obžalovaní nejenže přejímali rétoriku žalujících, oni se ji dokonce v rámci svých výpovědí učili nazpaměť, a pokud svou roli neuměli, byli prostě krutě biti. 3) Prokurátoři i obžalovaní působí sice jako lidé postavení na roveň, ale večer po procesu šel prokurátor spát do své postele, zatímco obžalovaný se vrátil na celu, kde ho svlékli do naha a zmlátili nějakým býkovcem. A ti, kteří se odvážili vypadnout z role, jako třeba Horáková, se dočkali tu noc celé řady dalších nepěkných tělesných trestů…