Dovodzujem tak z Hayekovej kritiky konzervativismu: „… svými paternalistickými, nacionalistickými a do moci zahleděnými tendencemi je často socialismu blíž než pravý liberalismus a svými tradicionalistickými, antiintelektuálními a často mystickými sklony nebude nikdy, kromě krátkých období rozčarování, oslovovat mládež a všechny, kteří věří, že nějaké změny jsou žádoucí, má-li se tento svět stát lepším místem.“
Hayekova 2. předmluva k Cestě do otroctví.
Príde mi to, ako veľmi priliehavá chararakteristika osobnosti V.K.

Zaujimavou suvislostou je, že nielen téma ale tiež fakultu si vybral V.K. (PF UK vyhrala nad VŠE). Domnievam sa, že dovod volby je vcelku jasný. Zmyslom bolo navodit dojem, že napriek kritike, ktorú si prezident v nedávnej minulosti (Melčák a Lisabon) zo strany právnickej obce vyslúžil, je V.K. naďalej študentmi práv a akadémiou uznávaný ako mimoriadna autorita, ktorej názory chcú študenti v tomto období svojím pozvaním podporiť (kedže si ho pozvali z celej plejády iných osobností, ktoré pripadali v úvahu – v minulosti napr. Havel). Zo strany prezidenta išlo o výborný propagačný ťah.