Reklama
 
Blog | Tomáš Jungwirth

Věda zatím žije, přežije reformu?

Navrhovaná vládní reforma financování vědy a výzkumu vyvolává značné emoce. Akademická obec k ní 23. září uspořádala veřejné setkání na půdě Filosofické fakulty. Jednalo se o další ze série akcí pořádaných iniciativou Věda žije. Ta sdružuje vědce a akademiky, kteří nesouhlasí s reformou tak, jak ji navrhla vládní Rada pro výzkum, experimentální vývoj a inovace (RVEVI).


Děkan FF UK Stehlík dorazil později a pouze
kuse z pléna reagoval na některé dotazy. Panelová diskuse tedy zůstala plně v
režii čtyř zástupců AV. To se přirozeně odrazilo i na probíraných tématech; panelisté se téměř výhradně zabývali pravděpodobnými dopady reformy na
Akademii věd.

Má to svou logiku – rozpočet
AV by se totiž měl v dalších třech letech snižovat meziročně o dvacet
procent, což znamená značný zásah do jejího fungování. Václav Hořejší
z Ústavu molekulární genetiky AV to dokonce označil za „prakticky likvidační scénář". Naproti
tomu vysoké školy by měly zůstat reformou v podstatě nedočteny – rozpočet
na kapitoly vědy a výzkumu MŠMT by měl totiž v dalších letech zůstat
konstantní.

 

Reklama

Cíle reformy a odpor akademiků

Navrhovaná reforma jde
především ve smyslu podpory aplikovaného výzkumu na úkor výzkumu základního.
Měla by se tak zvýšit podpora projektům, jejichž závěry budou přímo průmyslově
využitelné. Naopak zkrátka by přišly ty, které na konkrétní využití získaných
poznatků zaměřeny nejsou. V praxi to znamená krácení v rozpočtu
Akademie a navýšení prostředků pro grantové agentury a Ministerstvo průmyslu a
obchodu. Tvůrci reformy ovšem tvrdí, že rozpočtovou mezeru může AV zaplnit
třeba právě ucházením se o granty.

Jiří Rákosník z Matematického ústavu AV to
považuje za velký omyl. Domnívá se, že základní výzkum si na sebe už z podstaty
vydělat nemůže. Stát má přitom podle
Rákosníka jím zřízené instituce jako je Akademie věd povinnost zodpovědně
spravovat, pokud se tedy nerozhodne je úplně zrušit. V tomto kontextu
Rákosník zopakoval jedno z mott akce Věda
žije: „Inovací svíčky nevznikne žárovka",
které lze chápat jako jasnou
narážku na nezbytnost základního výzkumu.

Jedním z podstatných
cílů reformy by mělo být i vytvoření objektivních kritérií, podle kterých by
byla hodnocena vědecká práce. Jakkoli to může vypadat jako rozumný a potřebný
krok, ani s ním panelisté nesouhlasili. „Drtivá většina akademiků se shodne, že se jedná o až absurdní přístup,
je to jako srovnávat různé sporty podle jednoho měřítka",
uvedl profesor
Hořejší. Jeden z návštěvníků  k tomu
později dodal, že se pokusil navrhovaná kritéria uplatnit na několik profesorů
z Ivy League (síť prestižních amerických univerzit). Dopadli prý velmi špatně.
Opačný názor zastává děkan Matematicko-Fyzikální fakulty UK Němeček, jehož jsem
později oslovil: „Myšlenka je správná,
protože český rybník je malý a kvantifikace na základě objektivních ukazatelů
znemožňuje manipulaci. Je možno dále diskutovat o metodice této kvantifikace,
ale bez ní se neobejdeme,"
uvedl.

Zástupci Akademie věd se shodli na tom, že
vládní Rada nepracuje dobře. S tím nedávno souhlasil i premiér Fischer, který
se slíbil zasadit o to, aby dopad reformy na Akademii nebyl tak zásadní. Rákosník navíc nalezl spojitost mezi navrženou
reformou a kontroverzní Bílou knihou terciálního vzdělávání. „Za obojím nacházím stejný přístup i stejné
autory."
Narážel tak zjevně například na profesora Matějů, který je členem
RVEVI.

 

Otázky politikům

Otázka dalšího osudu
reformy a především budoucích vztahů mezi AV a vysokými školami zůstává
otevřená. Jedná se o téma navýsost politické, kterým se bude hlouběji zabývat
nejspíše až vláda vzešlá z květnových voleb. Pod pokličku toho, s čím
chtějí parlamentní strany přijít, je možno nahlédnout v jejich odpovědích
na dvanáct otázek, které jim zaslala česká Učená společnost.

Několik z těchto
otázek se týkalo i budoucnosti českého vysokého školství, zejména ve vztahu
k vědě a výzkumu. Strany se v podstatě shodly na nutnosti podpořit do
budoucna vznik několika „výzkumných univerzit", charakterizovaných především
špičkovým výzkumem. V odpovědi na to, jak toho dosáhnout, se však
rozcházejí.

Není tajemstvím, že
předseda ODS Topolánek deklaruje potřebu eventuálně Akademii věd zrušit.
Získané prostředky by ODS ráda investovala právě do výzkumu na vysokých
školách. Ten si do budoucna představuje mnohem více propojený s firmami a
zaměřený na aplikovaný výzkum a inovace – tedy ve smyslu navrhované reformy.

KDU-ČSL se domnívá, že
institucionální reforma není třeba, a že k žádoucímu výsledku povede
navýšení grantových prostředků a kvalitní grantová politika.

Naproti tomu KSČM (jejíž
odpovědi jsou mimochodem věcně nejlépe zpracovány) považuje za kámen úrazu
státem posvěcený vznik mnoha vysokých škol v posledních letech. To mělo
vést k jisté inflaci jejich kvality. Komunisté volají po detailní a
nezávislé analýze vysokých škol, ucházejících se o onu „elitnost". Podle nich
by se mělo jednat o postupnou programovou přeměnu, která by se dotkla opravdu
jen několika málo škol. Analogický přístup zastávají i Sociální demokraté.

Strana zelených
direktivní rozhodnutí o tom, kdo je a kdo není „výzkumnou univerzitou" odmítá.
Podporuje naopak školy v samostatném rozhodování o vlastním směřování.
Kroky k naplňování jejich záměrů by měly být spolufinancovány ze
strukturálních fondů EU.

Jako jediná
z oslovených stran se TOP 09 zasazuje o vznik zvláštního ministerstva pro
vědu, výzkum a vysoké školy. To by mělo pomoci vytvořit kritéria pro hodnocení
vědeckých pracovišť VŠ, dle kterých by pak bylo možno rozlišit „výzkumné"
vysoké školy. Ty by měla mimo jiné charakterizovat velmi úzká spolupráce
s Akademíí věd.

 

Je myslím velkým
úspěchem, že se na daná témata vede širší společenská diskuse. Do budoucna si
lze jen přát, aby se nevedla ex post,
ale ještě před zveřejněním návrhu reformy…

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama