V České republice působí několik zajímavých a přínosných politicky zaměřených think-tanků. Za všechny bych uvedl mně (a asi i někomu z vás) již poměrně dobře známou Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). Její působení bych rád jen v krátkosti shrnul.
Práce této asociace – formou se jedná o občanské sdružení – se odehrává na dvou základních rovinách. Na té první stojí kritická analýza současné mezinárodněpolitické situace, vydávání komentářů a publikací. Že to dělají dobře, lze v poslední vidět i z poměrně značné mediální exponovanosti (v Respektu jsou její zástupci častými účastníky anket a autory článků se zahraničněpolitickou tématikou), díky níž se práce AMO dostává do širšího povědomí veřejnosti. Na druhé rovině pak stojí především funkce osvětná a vzdělávací. Ta je konkrétně realizována skrze dlouhodobý projekt „Pražský studentský summit“, na kterém každý rok stovky středo- a vysokoškoláků naslouchají přednáškám hostů „z branže“ a především se, každý zastupujíc jeden členský stát mezinárodní organizace, učí kvalitně debatovat a vyhledávat a obhajovat stanoviska té které země.
Mluvím z vlastní zkušenosti, když řeknu, že původně jsem při účasti na PSS cítil jistou skepsi. Měl jsem tak trochu dojem, že jde spíš o bezobsažné elitaření, než o co jiného. Dnes ale musím konstatovat, že nejen některé získané zkušenosti a znalosti, ale především kontakty, které jsem tam získal, jsou nedocenitelné. Samozřejmě záleží na tom, čím se chce člověk zabývat, co jej samého zajímá. Nicméně já osobně v tomto AMO vděčím za mnohé.
A nyní přichází kritická otázka, kterou jsem si dříve či později nemohl nepoložit. Když může tak užitečnou a potřebnou funkci vykonávat think-tank se zaměřením na mezinárodní politické dění, proč neexistuje něco analogického pro veřejné dění v ČR?
Jistě, fungují u nás i think-tanky zabývající se domácí politikou. Jenže názor na otázky domácí politiky je nezbytně více zabarven konkrétním politickým přesvědčením a preferencemi jedince. AMO jakoby ze své podstaty tvořilo spíše budoucí diplomaty, tedy lidi víceméně nezávislé na aktuálním rozvržení politických sil. Proti tomu jmenujme za všechny Klausovo a Machovo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Jeho politická profilace je zřejmá a nezpochybnitelná, avšak pro mě a jistě pro mnoho dalších nepřijatelná. Názor CEPu na podstatné otázky domácí politiky je vesměs předvídatelný a jen těžko s ním ve větší míře souznít, pokud nejste přesvědčením libertarián a "euroskeptik" ("eurorealista"), jehož osobním hrdinou je náš současný prezident. CEP tak může oslovit určitou skupinu lidí, ale nikdy se nestane platformou pro skutečně otevřenou výměnu názorů.
Slovo platforma je asi nejvhodnějším označením pro to, co tu marně hledám a pro projekt, který proto nosím v hlavě. Co se pokusit vytvořit základnu, na které se mohou střetávat různé myšlenky a názory, základnu, která budí ke kreativnímu myšlení, která stimuluje i jistou formu sebevzdělávání? Platformu, kde se mohou setkat lidé s různými názory na domácí politické dění, kteří si však mají co říci, a kteří si navzájem mohou být přínosem? Inspirací pro mě je již zmíněná AMO, kde jsem vše řečené zažil především „v zákulisí“ – když jsme se s kolegy bavili o přestávkách nebo když jsme šli večer na pivo. Co se pokusit dát takovýmto setkáním jasnější formu (avšak ne přehnaně striktní) a nechat lidi pod hlavičkou této platformy debatovat a publikovat články? A pokud jde o zmíněnou druhou rovinu, co třeba zvát politiky na besedy se středoškoláky či vyhlásit studentskou soutěž o nejlepší článek na určité aktuální politické téma? Chci věřit, že poptávka tu existuje…
Podstatné je mé přesvědčení, že není bezpodmínečně nutné, aby takzvané think-tanky disponovaly přísně konzistentní názorovou linií. Záleží samozřejmě na jejich poslání – já bych si však představoval takový, jehož každý člen je suverénním jedincem s vlastním názorem, který netřeba korigovat podle „centrální“ politiky, neboť ta ani neexistuje. Samozřejmě určitý etický rozměr je třeba, a proto si nedovedu představit svobodnou prezentaci názorů extremistických, to je však asi pochopitelné.
Pokud se mám dostat k úvahám konkrétnějšího charakteru, pak je namístě otázka, odkud by se měli rekrutovat členové či spolupracovníci takového uskupení. Zde především vidím potenciál pro inovaci. Jsem přesvědčen, že je teoreticky (a já chci věřit, že i prakticky) možné svést dohromady lidi z obou stran veřejného života. Tedy lidi, kteří se konkrétně politicky profilují, jsou například členy některé strany a v politice samé se angažují, společně s těmi, kteří se jí nechtějí úplně kompromitovat, kteří si stojí za svou nezávislostí, ale ze své pozice občanů se zároveň angažují v iniciativách zabývajících se určitými dílčími problémy a otázkami (dělat obojí najednou je podle mého názoru téměř nemožné či přinejmenším povětšinou neetické). Co tedy vytvořit platformu, která by fungovala jako podaná ruka každé z těchto stran a dala všem lidem se zájmem o politiku (nejen díky mým kontaktům lze předpokládat, že především mladým) možnost se o konkrétních politických otázkách na vysoké úrovni svobodně bavit?
Možná je ode mě naivní věřit v možnost vytvoření platformy, jak jsem ji tu v obrysech popsal. Pokud však uvidím, že to je nápad, který dokáže lidi zaujmout, a pokud získám několik dostatečně entuziastických spolupracovníků, rád bych se o to alespoň pokusil.